Referáty
Kaspický (turánský) tygr
třída: Savci
pořadí: Masožravci
čeleď: Šelmy kočkovité
rod: Panthera
druh : P. tigris
poddruh : P.t. virgata
Charakteristické rysy: Kaspický tygr je masožravec s délkou těla až 290 cm a ocasem dlouhým 110 cm, některé exempláře dosahovali váhu až 320 Kg. Tělo je podlouhlé a silné, končetiny střední velikost se širokými tlapami a velmi velkými drápy. Uši jsou kulovitého tvaru bez objevení se dlouhých chlupů na okrajích. Lícní srst je značně dlouhá a zajímavá je značná šířka chlupů srsti. Zbarvení těla je okrové s tmavějšími, načernalými, méně širokými pruhy.
Životní prostředí: Lesy, izolované regiony kde zvířata jako divoká prasata a další kopytnatci jsou v početném stavu, obýval též mangróviové bažiny a křovinaté regiony blízko vody.
Chování: Tygři obvykle žijí osaměle, samci a samice loví odděleně. Jejich aktivita je převážně noční ale v případě potřeby loví i ve dne. Tygr je silné, aktivní, odolné a klidné zvíře, sledující svou kořist trpělivě takovým způsobem, že kořist netuší, že tygr je již velmi blízko. Potichu a pomalu krok za krokem se přibližuje ke své oběti, vyčká okamžiku a skokem při kterém zdůrazní svoji váhu dopadá na oběť. Svoji oběť zabíjí zlomením krčního obratle a zdrcujícím úderem tlapy na lebku.
Jídlo a lov: Tygr loví sám a jeho oblíbenou stravou jsou velcí kopytnatci či divoká prasata. Svoji oběť zabije a zatáhne do vhodného úkrytu. Tam, on v klidu zahájí krmení, obvykle ze své kořisti počíná zadní část těla. Důvodem je že se později ke své oběti několikrát vrací a maso je stále poživatelné. Po lovu se zdržuje v nedalekém okolí a ke kořisti se vrací do doby, než z oběti zůstane pouze nepoživatelný zbytek. V případě že je příroda vyčerpaná a dochází k nedostatku potravy loví i ryby, želvy, menší savce a ptáky. V této situaci dochází i k útokům na lidi, dobytek a jiné tygry a k následnému kanibalismu. Řešením hladu je i požírání mršin.
Chov: Sexuální dospělost je dosažená do 3–4 let věku. Březost je mezi 105–113 dny, během které tygřice pohotově pokračují v pátrání po kořisti. Rodí se většinou tři až čtyři mláďata. Dospělosti se dožívají pouze dva, mrtví či slabí jedinci jsou většinou snědeni vlastní matkou. Narozená mláďata váží asi 1400 gramů, a jsou slepí čtrnáct dní. Rostou velmi rychle a jsou vychováváni pouze matkou. Na matce a jejímu umění sehnat potravu jsou totálně závislí až do věku 18 měsíců. Matka je též učí lovit. Jakmile mláďata dosáhnou sexuální dospělosti, jsou zahnáni jinými samci a musí si hledat vlastní teritorium. Samice je připravena k páření jednou za tři roky. Délka tygřího života ve volné přírodě je asi 20 let.
Skutečná situace tygří populace v Íránu: Je pravděpodobné, že doména kaspického tygra - nížiny, lesy a močály hraničí s kaspickým mořem, je nenávratně ztracena a tygr nemá svůj přirozený prostor. Bývalá loviště byla převedena na zemědělskou půdu, tygr se uchýlil doprostřed horního lesního zeleného pásu, kterému ale nebyl pořádně přizpůsobený. Téměř 30 let je pravděpodobně kaspický tygr vymřelým poddruhem či přežívá v naprosto nízkých stavech. Občas lidé starající se o správu místních lesů přinášejí zprávy o nalezených stopách, ale přes třicet let jej již nikdo nespatřil živého. Po kaspickém tygru zůstalo pouze pár vzácných fotografií a legenda postavy z pohádek. Jeden vzorek jeho kožešiny je uložen v britském muzeu a ukazuje barvu kůže podél zad a stran nazlátlé barvy se světle hnědými nebo tmavými pruhy. Pod břichem je bílý se žlutými pruhy; tvář žlutá s hnědými pruhy na čele a bílých záplatách kolem očí a lící. Vnější povrch kůže nohou je žlutá, vnitřní části bílá. Hruď je stejné barvy jak břicho a ocas tvoří žluť a nažloutlé bílé pruhy.
Iránci považují tento podruh tygra za vyhynulý, stejně jako vyhynul jejich slavný perský lev. Jako důvod vyhynutí uvádí ztrátu lokalit vhodných k přežití a snížení množství kanců v Iránu. Původně tento poddruh tygra obýval obrovskou oblast od Gruzie až po západní Mongolsko.
Liger
Liger se nazývá potomek lva a tygřice. Má sklon k atavismu. Ve většině případů velikostí přerůstá své rodiče a je největší šelmou naší planety. Dosahuje velikosti poníka a váhy takřka půl tuny. Na jeho velikosti se samozřejmě projeví, který poddruh lva a tygřice se kříží. Kapitální exempláře dorůstající fenomenální velikosti pochází křížením lva indického a tygřice ussurijské. Křížením těchto šelem dochází k vzniku nepřirozeně velkých, agresivních hybridů, dosahujících délky takřka čtyř metrů. Jsou velice nevypočitatelné povahy s špatně předvídatelným chováním. Samci ligerů bývají neplodní, ale samice mohou nadále pokračovat v rození dalších hybridů.
Vzhled ligera není jednotný, existuje zde velká variabilnost ve vzhledu mláďat. Obvykle samcům rostou rozptýlené lví hřívy, ale jejich obličejové okruží má vzhled tygra. Obě pohlaví jsou ve stavbě těla ovlivněna subtilností lví postavy a mají typická lví břicha. Jejich srst zdobí méně či více výrazné tygří pruhy.
Zajímavé, ale zároveň alarmující je jejich sociálně nepřirozené chování. Jak všichni víme lvy jsou velice společenská zvířata žijících v tlupách s velice propracovanou hierarchií. Tygři jsou po většinu svého života samotáři sdružující se v pár pouze v dobách námluv. A to je právě asi největší kámen úrazu pro ligera. Mlátí se zde družnost a samotářství. Samice prý trpí značnou nervozitou, neboť se v jejich životě doslova mlátí lví instinkt pro takzvaný sesterský řád a tygří nezávislost. Určitě Vás zajímá jak vlastně komunikuje liger? Je to zajímavé - on dokáže řvát jako lev i mručet jako tygr. Myslím že v komunikaci zase tak velký problém neexistuje.
Mnoho lidí napadne myšlenka proč vlastně došlo k pokusům o zkřížení těchto šelem a vytvoření nových forem? V současnosti je tato snaha vyvolána zvědavostí vědců a nebudeme si nic nalhávat, též v tom hrají velkou hru peníze. Cirkus mající ve svém zvěřinci obrovského ligera je velkou události v širém okolí a má vyprodáno. Několik šelem též vystupovalo v cirkusovém šapitó, což Vám dokazuje několik fotografií. Zoologická zahrada chovající ligera je populární a též z jeho chovu velice profituje. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století existovalo několik ZOO které tento v podstatě reklamní tah používali. V dnešní době již věda proti výtváření těchto hybridů brojí a jejich chov je velice vzácný. Já v současné době vím už pouze o několika posledních hybridech zvaných liger které jsou v soukromých chovech v Arábii.
Vznik těchto monster v přírodních podmínkách absolutně vylučuji. Relativně možnou krajinou k existenci obou druhů v jednom prostředí je starodávná Asie a současná část Indie. Ovšem oba druhy šelem jsou v přírodě nesmiřitelní nepřátelé. Lev má ale vždy velkou výhodu, kterou mu poskytuje tlupa. Takže tygr se lví tlupě raději vyhne obloukem. Mezi druhy panuje velká územní rivalita, která platí u všech šelem nejenom u kočkovitých. V případě že se lví tlupě ztratí mládě, vždy jej jiný predátor zahubí. Vede jej k tomu snaha redukovat stav konkurence v prostředí. V případě možnosti plození hybridů v přírodě jsem absolutně přesvědčen že to není možné. Slýchám názory, že ve stavu absolutního vymírání šelem, by relativně mohlo dojít k vzniku nového druhu, ale zásadně s tím nesouhlasím. U takto dravých šelem je to nesmysl.
Malá historie zrození ligera:
První kříženec lva a tygra zřejmě vznikl v období Říma. Dle dobových zpráv prostory amfiteátrů obsahovali obrovské zvěřince které římané používali pro svoji velkou zábavu - hry. Jak sami dobře víte v podstatě s hrou měli opravdu málo společného, šlo o vraždění všeho živého, včetně lidí. Pro boj se zvířaty používali speciálně cvičené gladiátory kteří bojovali se lvy, slony, nosorožci atd. V prostorách pod cirkem bylo chováno mnoho šelem a pro pobavení obecenstva bylo šlechtěno velké plemeno lvů. S opravdu velkou pravděpodobností šlo právě o ligery, křížence lva a tygra. V tomto případě tento druh šelmy plně odpovídal uplatnění, stejně jako dříve lidé chovali pitbully a jiná psí bojová plemena.
Každopádně novověká historie ligera nezačíná v roce 1900, kdy Karl Hagenbeck napsal zoologu Jamesi Cossaru Ewartovi zprávu o experimentu s chovem kříženců lva a tygra a doložil fotografie svých exemplářů. Ale začíná s potulnými cirkusy středověku, kde došlo k prvním pokusům cvičení dravých šelem, včetně tygrů a lvů. Tyto malé cirkusy často používali pro cvičená zvířata jednu klec ve které žili tygr i lev pohromadě. Zvířata, často vychovávána od mládí společně, k sobě pojala náklonnost a jejich sexuální pud se projevil pářením. Výsledkem byli hybridi, přitahující obecenstvo. Často tito tvorové byli uváděni jako právě objevený nový druh kočkovité šelmy a svojí velikostí udivovali nadšené návštěvníky cirkusu.
Nedostatkem ligera je genetické zatížení:
Dle názorů odborníků se v populaci ligonů objevovalo velké genetické zatížení a nedostatky. Údajně jeho stavba páteře byla na tak obrovského tvora velice křehká a jemná. Tato vada byla vyvolána nedostatkem mužského pohlavního hormonu, což souvisí s faktem, že samci ligonů jsou obvykle neplodní. Též jejich typová nesourodnost vykazovala neuvěřitelné, absurdní hodnoty. Jako příklad uvedu - někteří samci měli hřívu přímo neuvěřitelně hustou a jeho sourozenci z vrhu byli bez hřívy. Lvy z rodu v přírodě mívají u stejného poddruhu takřka stejné hřívy a zbarvení. Též úmrtnost mláďat byla obrovská. Jako příklad uvedu následující. V roce 1975, kdy fascinace veřejnosti ligonem byla obrovská došlo v ZOO Osaka k narození tří mláďat. Jejich hlavy byly tygří a těla lví. Dvě mláďata zemřela okamžitě po narození a třetí přežívalo ještě nějaký čas ale přes veškerou snahu nemělo šanci přežít.
Myslím že člověk by neměl zasahovat tímto způsobem do přírody. Je to jistě lákavé a zajímavé ale zároveň velice nebezpečné jednání. Oficiální věda a zoologie proti umělému chovů ligerů hlasitě protestuje a v tomto případě s ní absolutně souhlasím a považuji jejich přístup za velmi rozumný a zodpovědný
Tygr
Tygr je na svou mohutnost štíhlý. Tygří tělo je přizpůsobeno k životu v lesích a pralesích. Pralesní zvířata se musí prodírat křovinami a mezi stromy, a proto hlavně u šelem, které se plíží za kořistí, je takový tvar těla nutný.
Tygr je lesní a pralesní šelmou. K životu v pralese je přizpůsoben stavbou těla a zbarvením. Jeho srst je světle a tmavě pruhovaná a hodí se k lesnímu prostředí. Zoologové se shodují na tom, že běží-li tygr lesem je i na malou vzdálenost "šedivý". Tedy zbarvení, které se nám zdá křiklavé, je v tygrově přirozeném prostředí úplně nenápadné.
Tygr nežije v tropických krajinách, ale v krajinách spíše studenějších. Tygr se vyskytuje v celé Indii, v Koreji, v Mandžusku, v Mongolsku, v Číně a na Sibiři. V Zakaspicku se rozšířil až k východnímu Kavkazu. Ve Střední Asii a v Indii vystupuje v létě vysoko do hor a pravidelně se dostane až do výšky 3000 m n. m. Zimu a mrazy přes -30 stupňů Celsia lehce snášejí středoasijští tygři, mandžuští a čínští. Ve skalních dutinách nebo pod vývraty stromů si na jaře samice vystele teplý brloh chlupy.
Tygřice je březí sto pět a sto devět dnů. Mláďat se průměrně rodí dvě až čtyři, ale může se se jich narodit i šest. Dvacet dní jsou ještě slepá, ale jemňoučký, pruhovaný kožíšek už mají. Jsou-li mladí tygři podobně jako lvi a ostatní šelmy vychováváni od mládí, zkrotnou a i v dospělosti svému ošetřovateli neublíží. Ale ani tomu nejkrotšímu tygru nemůže nikdo důvěřovat, protože tygři můžou při svých hrách člověka velmi vážně zranit. Dospělejší tygří mládě může při hře skočit na svého chovatele a vážně ho poškrábat svými velkými drápy.
Tygrům se však daří dobře i v zoologických zahradách a v cirkusech. Tygr se v zajetí dožívá až dvaceti let. Také se podobně jako lev v zoologických zahradách dobře rozmnožuje. V zoo se též podařilo zkřížit tygra se lvem. Tygr je civilizací ohrožen mnohem více než lev. Teprve nedávno se započalo s ochranou této opravdu velice krásné kočkovité šelmy a doufejme, že se podaří zabránit jejímu úplnému vymizení. V oblastech kde žije, je tygr chráněn. Tygr v přírodě mnoho znamená, a to pochopili zejména zemědělci, protože zabraňuje nadměrnému rozmnožování škodlivých kopytníků. V oblasti kde tygry vystříleli se nebezpečně rozšířila divoká prasata, která způsobila obrovské škody na plantážích.